čtvrtek 20. března 2014

yesterday started over again


Fakticky se snažím nějak shrnout svoje pocity z posledních tří týdnů, ale.. Hahaha.
Nevím nějak.. jak.
A když přece jen zavřu oči a v hlavě se mi na chvilku objeví věty, které by to dokázaly všecko popsat, je to jako byste po dlouhém váhání a pozorování vodopádů z dálky konečně přistoupili blíž a odvážili se ponořit do toho šíleného proudu konečky prstů a byli unešení tou nekontrolovatelnou smrští, která je tak nekonečná, nezastavitelná a nepolapitelná, že vás ta síla vyděsí a rychle ucuknete.. Strašně vám buší srdce, ale dál zíráte, zíráte na to a nedokážete odtrhnout oči, i když vás to strašně znepokojuje a třesou se vám ruce z toho, kolik energie, síly a krásy máte na dosah..
Tak přesně takové to je, když proniknu za tu stěnu nevěřícnosti z toho, že se i někomu, jako jsem já, mohou dít takové věci.
Našla jsem se v někom jiném.
Děsí mě to, miluju to, nechápu to, nevěřím tomu.. Chci už navždy jenom sedět, držet to křehké štěstí v dlaních a pozorovat ho tak dlouho, dokud nebudu mít pocit, že jsem s ním splynula.


pátek 28. února 2014

seriously what



Vždycky jsem si přála, aby existoval někdo, kdo dokáže, že zázraky nejsou nadpřirozené úkazy, ale pouze výsledky odvážného lidského činu.
Vážení přátelé i nepřátelé, já jsem to dokázala.
Jsem zázračná.
A jsem šťastná.
To be continued...

neděle 23. února 2014

vibes


Pokud jste tu někdy něco četli, tak určitě víte, jak dobře si umím stěžovat na.. vlastně úplně na všechno.
Ale dneska to bude jinak. Vlastně ani přesně nevím čím to je, ale je to třeba vědět.. ? Zkrátka všude kolem už jsou vidět náznaky léta.. první oznámené jméno na letošní RfP (Tom Odell maan!), moje "úžasná" jarní alergie, návrat jarních bund do skříně, sněženky, sluníčko a ranní opar na loukách, delší dny, nedělní obědy na zahradě, ptačí zpěv, milejší lidi, kteří se probouzejí ze zimní mrzutosti.. a co je nejhlavnější, čím dál víc se těším do Olomouce a doopravdy mi začíná docházet, že mi to fakticky může vyjít, že budu konečně pánem svého času a konečně mít možnost věnovat se něčemu, co mě baví.

Na mé dobré náladě mají podíl i vaše milé, soucitné i povzbudivé komentáře. Někdy si připadám tak odříznutá od světa, že mě ani nenapadne, kolik lidí je na tom vlastně úplně stejně jako já.

A když už jsme u lidí. Za poslední týden jsem potkala spoustu starých známých a hrozně mě to potěšilo. Ale taky poznávám nové lidi, dokonce se zdají být těmi správnými lidmi a mám díky nim menší pocit ztracenosti.. Taky chodím čím dál častěji do filmového klubu a je to jedno z mála míst v Ově, kde potkáte fajn lidi a cítíte se tam jako doma. A s tím, že bývám na konci týdne chodící mrtvola a při každém pokusu o nějakou větší akci usínám ještě před půlnocí, jsou páteční večery v minikině naprosto dokonalým kompromisem..

Takže vám všem přeju, abyste aspoň na chvilku taky našli trochu té jarní pozitivní energie, protože je to vážně super.. Yowzah!

středa 12. února 2014

4 měsíce






Nemám už ani chuť si stěžovat na lidi ze sociálních sítí, na sociální sítě, ani na lidi mimo sociální sítě.
Svět byl vážně krásný, když bylo hezky. Zasraný sníh to ale musí samozřejmě celé pokazit, žejo..
Stala jsem se asi dost závislá na počasí, v tomhle bílém mokrém hnusu fakt neumím fungovat ani pozitivně přemýšlet, nemluvě o mé kreativitě, která vlastně v takovém počasí vůbec neexistuje..

Strašně se chci podívat se na Finding Nemo, ale nemám kdy, protože volný čas trávím civěním do zdi a přemýšlením nad tím, co bych mohla dělat jiného, než maturitní otázky a zároveň nemít výčitky z toho, že dělám něco absolutně neproduktivního a nakonec začnu dělat právě něco takového, co produktivitu ani z dálky nezahlédlo.
Ani nevím, jestli to, co jsem napsala dává nějaký smysl, whatever..

Všichni říkají, že jediná zaručená cesta, jak být šťastný je dělat to, co vás baví a naplňuje a jít si za svým snem, blablabla.. problém nastává, když to, co chcete dělat zahrnuje léto, správné seskupení lidí, koncerty a povolení mít na těch koncertech zrcadlovku. V druhé řadě je potíží to, že vlastně ani nevíte, co je vašim snem a pokud ano, stejně nevíte kudy za tím snem jít. Je to jako být uvězněný v golfovém míčku, který sice pořád někdo odpaluje, hýbe se, putuje, ale vy jste uvnitř, zavření s pár lidmi, kteří vás totálně nechápou a vy totálně nechápete je, a kteří vám nemůžou nic nabídnout..

Chci si sbalit jen pár věcí a kameru a vypadnout z tohohle zamindrákovaného města a státu, někam daleko, kde je krásně a kde žije spousta inspirativních a zajímavých lidí.

Chci sedět u táboráku, péct brambory v ohništi, zpívat písničky za doprovodu nenaladěné kytary a zírat na magicky neproniknutelnou tmu v lesích.

Chci aby se mi domů vrátila sestra a mohla bych s ní řešit úplné nedůležitosti a čekat na její down-to-earth resoluce.

Chci aspoň vědět, jestli existuje člověk, který by mě sám objal, protože by mě chápal, jelikož ta hrstka lidí, která mě chápe, mě neobjímá právě z toho důvodu, že mě chápe. A přesně proto je neobjímám ani já.

Chci jet k moři a vdechovat ten slaný vzduch a sledovat západy slunce a utíkat z veřejných pláží na neprozkoumaná místa, objevovat cizí města.

Chci se smát a jíst dobré jídlo, dělat dobré jídlo a pít dobré víno a mít pocit, že můžu a mám za co sama sebe odměnit.

Chci si plánovat vysokoškolský a povysokoškolský život.

Chci aby věci nevypadala plně, zatímco jsou úplně prázdné.

Nesnáším to tady.
Ale musím tu přežít ještě 4 měsíce.